S tímto pojmem se většina zaměstnanců setkala, neboť byl zaveden již v roce 2008, v rámci tehdejších finančních reforem. Superhrubá mzda byla stanovena jako základ daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti (§ 6 odst. 12 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů).
Od roku 2021 byla superhrubá mzda prozatím pozastavena – výpočet daně z příjmu se provádí opětovně z hrubé mzdy pracovníka, což mu přináší určitou úsporu na dani. Jak dlouho to bude trvat, to prozatím nikdo neví, avšak dá se počítat s tím, že se superhrubá mzda do mzdového účetnictví opět vrátí. A proto se pojďme podívat, co to vlastně je a jak vzniká.
Základem superhrubé mzdy (SHM) je hrubá mzda (HM), což je odměna zaměstnance za vykonanou práci, sjednaná a uvedená v pracovní smlouvě či v mzdovém výměru. Když se k HM připočítají náklady zaměstnavatele, které odvádí za pracovníka, vznikne SHM. Tyto náklady se týkají odvodů na sociální a zdravotní pojištění zaměstnance. Ten sám odvádí zálohy na uvedená pojištění pouze ve výši cca jedné jejich 1/3, zbytek musí odvést zaměstnavatel. Zároveň se musí postarat, aby hodnoty, sražené ze mzdy, byly včas a správně odvedeny příslušným institucím. Jinými slovy super hrubá mzda zahrnuje celkové náklady zaměstnavatele na mzdu pracovníka.
Konkrétní hodnoty záloh, odváděných zaměstnavatelem: SP – 25 % a ZP – 9 % z hrubé mzdy (jen pro srovnání – např. OSVČ musí celou částku povinných záloh odvádět sama, takže v tomto ohledu mají zaměstnané osoby oproti osobám samostatně výdělečně činným nespornou výhodu.)
Ze vzniklé superhrubé mzdy se poté vypočítává daň z příjmu FO ze závislé činnosti ve výši 15 %. Všechny uvedené položky má zaměstnanec vždy uvedeny na své výplatní pásce. Nejvyšší částka je SHM, vyčíslena je daň i odvody na SP a ZP. Konečná hodnota je čistá mzda. Rozdílem nejvyšší a nejnižší částky lze snadno zjistit, kolik peněz odvádí zaměstnanec státu.