Úzkostní lidé trpí nevolností, bolestí hlavy, závratěmi, trávicími potížemi, kožními problémy a jinými tělesnými symptomy. Vyhýbají se určitým situacím, utíkají z nich, zabezpečují se různými způsoby, všechno přehnaně kontrolují, navštěvují lékaře a dožadují se různých vyšetření. Jejich úzkost přesto roste, může vyvrcholit akutním záchvatem paniky.
Příčinou jsou automatické úzkostné myšlenky, které pronikají do mysli spontánně, často nevědomě. Přestože jsou přehnané, zbytečné, často i bezdůvodné, nutí je to se jimi zabývat.
Osvojte si techniku zpochybňování úzkostných myšlenek.
1. Začněte rozpoznáním úzkostných myšlenek
Zpočátku to bude obtížné, protože tyto myšlenky proběhnou myslí bleskově, často ve zhuštěné podobě. Jediným ukazatelem je pocit úzkosti a napětí, zhoršení nálady a změna tělesného stavu.
Úzkostné myšlenky mají mnoho podob.
· Úzkostné otázky:
„Co když se zakoktám?“
„Co když omdlím?“
· Katastrofická tvrzení:
„Nikdy se té úzkosti nezbavím, bude to čím dál horší.“
· Vyhýbavé myšlenky:
„Radši tam nepůjdu, abych se neztrapnila.“
· Sebedegradace:
„Jsem neschopný.“
· Nepříjemné vzpomínky:
„Už jednou to dopadlo špatně.“
· Úzkostné představy:
„Tu prezentaci nezvládnu, vysmějí se mi, vyhodí mě z práce.“
Snažíme se na tyto věci nemyslet, potlačit je a vytěsnit. Pokud se však myšlenka objeví, spustí úzkostné emoce, které nelze zastavit.
2. Najděte souvislost mezi úzkostí a automatickou myšlenkou
Kdykoliv pocítíte úzkost, napětí, zhoršení nálady nebo tělesného stavu, zpozorněte. Uvědomte si, v jaké to nastalo situaci.
Zapište si, co vás v té chvíli napadlo, na co jste mysleli, co jste dělali, kde a s kým jste byli, co kdo řekl a jak se choval.
3. Prozkoumejte myšlenku pomocí testovacích otázek
· Užitečnost:
Jaké důvody vás této úzkostné myšlence přivedly. Pomáhá vám, nebo škodí?
Jak ovlivňuje vaši náladu a chování?
Vyhovuje vám to tak?
· Fakta pro nebo proti:
Co tuto myšlenku potvrzuje a co ji vyvrací. Nepodceňujete důkazy svědčící proti?
Zkuste si představit, jak byste viděli stejnou situaci, kdyby vám bylo dobře.
Co byste doporučili blízkému člověku, kdyby se vám s takovým problémem svěřil. Jaké argumenty byste použili. 
· Pravdivost a přehnanost:
Je tato situace skutečně tak vážná?
Podle čeho jste usoudili, že se to skutečně stane?
Není to přehnané nebo dokonce katastrofické myšlení?
Je to opravdu tak?
· Hledejte odlišné pohledy na situaci:
Nejsou možná jiná vysvětlení a jaká?
Je váš strach přiměřený?
Co by si řekli jiní lidé? Jak by to viděli ti, kteří netrpí úzkostmi?
Prožili jste něco podobného? Jak by vám předchozí zkušenost mohla pomoci?
Snažte se najít pozitivní význam situace.
· Schopnosti situaci zvládnout:
Zeptejte se, co nejhoršího by se mohlo stát a jaké máte v tomto případě možnosti.
Nepodceňujete svoje schopnosti a dovednosti potřebné k řešení této situace?
Co byste poradil příteli v této situaci?
Jak by to řešili jiní lidé?
Nakonec se sami sebe zeptejte, co můžete udělat konstruktivního a jak to řešit v budoucnu.